Nez my se rano vymotame, tak je poledne. No vazne 🙂 v 9 jdeme snidat. Zadne prekvapeni, stejne jidlo jako pred dvema roky. Syr, fikova marmelada, vajicko, caj a dzus. I tehdy byl tresnovej 🙂
Navazat ten bordel v umornym vedru dalo zabrat. Jeste natankovat motorky i sebe a hura do hor. Prvni pokus nevysel, vjeli jsme do slepe vesnice, takze potupne zpet. Druhy uz klapnul a pomalu si zaciname zvykat na sotolinku. No, ono to GeeSo vazi 250 kilo, natankovany a nalozeny da tak 50-80 kilo navic a ozdobny, vic nez stokilovy chlapek k tomu …
Jak rikam zvykame si. Ted uz to bude slozity na popisovani, oba mame jine zkusenosti, pocity, libustky …
Kaluze, diry, vracecky, sjezdy, mijeni se s auty, vyjezdy, bla bla bla …
Po lonskych zkusenostech jsme se letos vic snazili druzit s mistnimi lidmi. S kolemjdoucim starikem pri obede, s autobusakem na konecne v horach. S chlapkem na oslu u studanky, s pasakem ovci na nahorni planine. Vsichni jsou radi, ze je pozdravis v albanstine a kdyz je fotis, pozuji jak modelky.
Fakta jsou asi takova: 4 hodiny jizdy, ujeta vzdalenost 96 km. Prestavky nejsou zapocitany, takze prumer mame neco kolem 25 km/h. Startujeme v nadmorske vysce 305 mnm, nejvyssi bod ma 1306 mnm. Takze kilometr nahoru i dolu, protoze pred 6 vecerni prijizdime zpet do Gjirokasteru. Vetsinou bublame na dvojku asi 2x jsem zaradil i trojku. Bormen se v prvni tretinu rozpacite seznamoval s terenem, ale v druhe si jizdu vylozene uzival. Toboganky, vrkani plynem se sprskou kameni, balancovani ve stupackach, prujezdy kaluzinami… V posledni tretine uz jen plandal a v jednom kamenitem vyjezdku si ustlal. Odnesl to jen narazeny loket a trochu nacechrany drzak kanystru na vodu. Ale svezeni to bylo monstrozni! 😉
To byla sebekritika. Fakt je, ze posledni cast zmenila i druh cesty na mape. Nebyla to bila linka, ale tenoucka carka pentelkou. Spousta nahrabanych sutru davala zabrat, ale dali jsme to.
Pry je to moc komisni, zadnej vtipek. Asi je, ale dnes jsme si fakt uzivali. Dovedl bych si predstavit jet na GeeSu s poradnyma prednima tlumicema, bez beden na kramy, bez rolky se spacakem. Proste jen tak. Mozna bych dal prednost necemu lehcimu, jednovalcovemu. Asi…
Je to jedno. Tech 100 kilometru me zmlatilo, jako bych jel sestidenni. Zazitky jsou proste neprenosne…