Rano to vzdycky vypada na pekne teply den, ale i dnes jsme po par kilometrech vlezli do bund. Vcera sem tam sprchlo a porad nas honila voda. Dnes to bylo lepsi, ale teplota je jen mezi 20 a 25°C. Zase se v tom prijemne jede. Jeste rano, pri baleni veci jsme diskutovali nad citelnosti nasich SPZ. Bormen nelenil a znacku peclive umyl…
Planovany odlov kesky se ukazal zbytecny, silnice u ktere mela byt ukryta se uz nepouzivala a vedle ni se stavela nova. Prvnich 30 km se jelo bajecne, ale jakmile jsme vyjeli z Librazdhu, zaclo zase rodeo. Asi tady hodne prselo, na ceste byly bahnite pasti. Zacali jsme stoupat do hor, cesta bidna, porad na dvojku, ale bahno zmizelo. Zato pribylo kameni. Sjezdy, vyjezdy, pasticky z volnych kamenu… Pri cigarku jsme si oba vzpomeli na Pitrse. Asi by se mu zde libilo, je zde spousta mist, kde se da z motorky v pohode dosahnout na zem a zaparkovat… 🙂 Pri takove jedne zastavce v horskem sedle se do udoli rozeznel asi ctyrminutovy zachvat smichu. Kdyby jste videli nase motorky a hlavne Bormenovu (nedavno precizne vyblejskanou) znacku s centimetrovou krustou blata, rechtali by jste se taky 🙂
S natrzenymi branicemi jedeme dal. Vyhledy na okolni kopce jsou dech berouci. Potkavame nemeckou rodinku v terennim „obytnaku“. Je to obytna bunka na podvozku Mercedes Unimog. Kratky rozhovor, mluvi o vode a spatne ceste. No parada. Prokousavame se kilak po kilaku dal. Misty ani netusime kde jsme, natoz kam mame jet. Zdravime se s policejni hlidkou v terenaku. Mijime stada ovci, koz, cekame az prejdou kravy, honi nas pastevecti psi. Zdokonalujeme se v praci s mapou, pokousime se orientovat podle hor, vesnic, mesit. Dnes jsme stali na kopci a netusili, kam dal. V nekolikakilometrovem sjezdu odesla Romanovi zadni brzda. Odpocala si, vychladla a uz zase brzdi. Zacalo pribyvat vody tekouci z hor. Brodime potucky, vyhybame kaluzim. Prijeli jsme ke dvema, kterym vyhnout neslo. Byly za sebou, ale nebyly delsi nez 10m. Hloubka nic moc, asi po kolena. Poslali jsem to tam a cekali co bude. Projeli jsme. Par kilometru na to se Danovo GS zastavilo. Tatkova jasna poucka „Bud neni zapalit cim, nebo neni co“ mu znela v hlave porad dokola. Svicka ven, byla sucha, jiskru davala. Vstrik ven, benzinu co hrdlo raci. Zastavuje taxikar a snazi se prispet svou troskou do mlyna. Motorka zacala startovat, ale zhasinala. Neptejte se co to bylo, nevim. Nemam z toho dobry pocit, nic jsem nenasel, neopravil. Od te doby jsem najel asi 30 km a bez potizi.
Pro milovniky statistik dodavame, ze dnes jsme vyrazili kolem 10 hodiny, najeli jsem 130 km z toho 90 km v horach. V 17:40 vjizdime do Peshkopi. Jedna zastavka na kavu. Bez obeda. Cely den proste jedeme …