Patek 22.8.2008

Nasledujici prispevky nejsou rozhodne psany vybrousenou cestinou, tak prosimvas tolerujte chabou stylizaci, vetna spojeni a zpusob vyjadrovani. Kazdy vecer piseme palubni denik, ktery bude jiste trochu ucesanejsi a podrobnejsi. V Albanii nejsou mobilni data, proto mame problem prispevky aktualizovat. Dekujeme.
Odjezd z Brna probehl o pul druhe, sviznym tempem jsme dorazili na hranice s Madarskem kolem 15 hodiny. Vymena bankovek, placeni dalnicnich poplatku a uhanime k Budapesti. Patecni spicka se projevila dvema nehodami, ktere jsme projeli odstavnym pruhem a klickovanim mezi auty. Proste tak, jak se na motorky patri 🙂
Placatym Madarskem jsme proleteli prumerem nad 100 km/hod. Kemp u Szegedu, prasky na spani (velmi dobra slivovicka) a pres 500 km na tachometru.

Sobota 23.8.2008

V 7 hodin vstavame, tankujeme za posledni forinty a v 9 prejizdime hranici se Srbskem. Logujeme kesku 🙂 Prvnich 80 km naprosta tragedie, pak konecne dalnice. Jestli bylo Madarsko nuda, tak tady nam doslova tekly nervy. Prujezd Belehradem je jako zacpanou Prahou.
Nuda, nuda a zase nuda, na dalnici u Nise myto jak blazen, jsme bez dinaru a jeste tri eura doplacime. Plati se i za useky, ktere dalnici nejsou. Kolem 18 hod. vjizdime do Makedonie. Celnikum davame kazdej 10 euro, pry za tranzit, ale bez dokladu. Pri tankovani ve Skopje pada rozhodnuti, dojet jeste dnes do Ohridu. Stmiva se…
Mytnice smerem na Tetovo jsou jedna za druhou, ale platime vzdy zhruba 8 Kc. Strasne to zdrzuje. Dalnice konci a my vjizdime do hor. Serpentiny, zatacky, skoro jako v Alpach. Bohuzel potme. Kolem 22 hod. stavime na pumpe kousek pred Ohridem a domlouvame nocleh. Nakonec mame super pokoj se snidani, bratru za 25 euro dohromady. Stav tachometru 1295 km.

Nedele 24.8.2008

Po vcerejsi klade pres 800 km relaxujeme. Dojizdime do Ohridu, parkujeme v centru a prochazime mesto. Logujeme dalsi kesku. Kaficko, salatek a pohodicka v zahradni kavarne. Obecne je tu celkem levno, kafe za 8 Kc, vstup do pevnosti 12 Kc. Prejizdime se podivat do Strugy a zkusit najit kemp, ale zklamani se vracime do Ohridu. Po ceste se pripoji tri BMW Slovincu.
Na podruhe kupujeme nocleh od nahanece turistu za 15 euro oba + garaz pro motorky. Vecer korzo do centra, najeto asi 45 km.

Pondeli 25.8.2008

Vstavame v 8 hodin a jedeme na sever, smer Debar. Nekolikrat zastavujeme, kochame se nadhernymi sceneriemi a fotime. Netusime kolikrat jeste budeme zastavovat. Kolem obeda vjizdime do Albanie.
Udiv strida udiv, nejvetsim sokem jsou silnice. Vlastne spis radoby cesty. Srdce se nam skoro zastavilo pri vjezdu do zatacky, ve ktere stal pres celou sirku Caterpilar a odklizel sesuv pudy. Misty se auta nemohla vyhnout i kdyz to mela byt statni silnice. Prach, vodni brody a slusny offroadek na sterku o velikosti tenisaku. Bunkru je skutecne vsude spousta a typickych bilych mercedesu taky.
Ale ta krajina! Nic krasnejsiho jsme nevideli. Lidi jsou mili a ochotni okamzite jakkoliv pomoct. Nekolikrat jsme se ptali na cestu, protoze smerovka je asi kazdych 40 – 50 km. A jeste vyvracena. Cokoliv najit je zhola nemozne. Navigaci v zemi Roman nazval sifrovaci hrou. Odpoledne vyjizdime z hor a jedeme na Tiranu. Provoz vypada nebezpecne a chaoticky, ale ten system kupodivu funguje. Mam pocit, ze se v troubeni a blikani uz dokazeme orientovat.
Nudnych 50 km a prijizdime do primorskeho letoviska Durres. Po nekolika pokusech bereme pokoj za 25 euro komplet. Sprcha je vysvobozeni, za dnesek ukazuje tachometr 262 km. Vetsinu cesty jsme ovsem jeli na dvojku, trojku!

Utery 26.8.2008

Klasicky rano vstavacka kolem osmicky, kaficko za 8 Kc a vyrazime na jih smer Vlore. Tankujeme, mazeme denni pocitadla a najizdime na jakousi dalnici. Zajimava je tim, ze se kazdou chvili meni v kruhovy objezd. Policajtu s radarem spousta, snad kazdych 10 km. Nas ale nestavi, jsme slusni ridici;-)
Neustale nas pronasleduje pach odpadku. Nekde tleji, nekde hori, nekde jen smrdi. Dohromady ale vsude 🙁
Objedvame gulasky z Hame v olivovem haji nad Vlore. Jeste kaficko a dohoda ze sezeneme net stuj co stuj. Dari se a za 20 Kc mame pulhodinu v kavarne. Plnime resty a vy snad mate co cist:-)
Za Vlore se cesta zveda do hor a konecne je co fotit. A to kazdych 5 minut. Borak uz umi otvirat a zavirat kufry. Dnes to diky vydelavani fotaku naprosto vyladil. Udelali jsme 1000 vyskovych metru asi do 5 minut a alpska sedla muzou zavidet. Zadny provoz, zadni lide, jen uzka klikata silnice. Museli jsme se zastavit na fotecku u provarene ponorkove zakladny.
Jeli jsme podle trasy z nemeckeho webu v domneni, ze najdeme klidne spani. Prvni bod byl naprosto tragicky (vyhorely hotel) a dalsi jsme ani nenasli. V podstate jedina existujici mapa Albanie, ktera se da sehnat a kterou samozrejme mame, zdaleka neodpovida skutecnosti. To co se u nas povazuje za nesjizdnou jednosmerku se tady bere jako statni silnice. Po 8 hodinach v sedle odbocujeme k plazi v udoli a bivakujeme max. 10 metru od Jonskeho more.
Zjistili jsme zajimavou vec, ze i kdyz jsme po tankovani oba smazali pocitadlo, po 222 kilometrech ma Borak o 3 kilometry vic 🙁
Protoze jsme kousek od Korfu, pouzijeme reckeho operatora a posleme jeste horky clanek.
Vsem skarohlidum a notorickym pesimistum z nevedomosti muzeme jen vzkazat, ze Albanie je nadherna, lidi jedinecni, jen si celou tu nadheru sami zasypou odpadky 🙁 a to bude skoda…
Za sumeni more prejeme dobrou noc.

Streda 27.8.2008

Po nekolika pivech Tirana se spalo dobre. More krasne sumelo, naladu zkazilo jen hovado, ktere nam ustedrilo nekolik vpichu. Sotva jsme rano rozloupli oci, neodolali jsme koupeli v uzasne teplem mori. Protoze Roman opalovacim kremem rozhodne nesetril, vznikla v mori mala ekologicka havarie 😉
Cesta do Sarende nic moc, stavi se nova silnice, tak jsme 40 km polykali kvanta prachu 🙁 Naladu nam zpravilo az frape na primorske kolonade. Opet se zvedame do hor, zastavujeme u Siri i Kalter, coz je pramen neuveritelne ciste a pruzracne vody. Teplota je jen 10 stupnu. Jestli vas to zajima, zeptejte se pana Googla 🙂
Dnes jsme se odhodlali okusit Misch a salat. Ten byl vynikajici, zato jehneci nas nenadchlo. Po obede byla teplota kolem 40 stupnu ve stinu, coz nas donutilo jet jen v tricku. Nedalo se jinak, jeli jsme ale pomaleji. Opet alpsky prejezd, sama serpentina. Povrch techto silnic je prekvapive kvalitni. Poslednich 20 km do Gjirokasteru vede po dalnici z Recka, ale strasne udolim foukalo. Meli jsme motorky naklonene proti vetru jako by jsme jeli do zatacky. Rodiste Envera Hoxhy je moc pekne starobyle mesto s pevnosti na kopci. Ulicky uzke, dlazdene kamenim a prikre az se nechce verit. Nalozena GeeSa vsak zvladaji s bravurou.
Nachazime hotel a hura pod sprchu. Vzhledem k silenemu paraku jsme na prohlidku mesta vyrazili az v podvecer. Z terasy luxusni restaurace je sice krasny vyhled na mesto, my jsme vsak zvolili atmosferu uzke ulicky plne domorodcu. Neudelali jsme chybu. Dali jsme si za dvacku pitu s gyrosem a zapili to rakii. K nasemu prevapeni prinesl majitel opeceny, koreneny syr na platku rajcete a bil se v prsa, ze to je na podnik a to i pres to, ze cela utrata v tomto bistru byla 340 LEK coz je asi 68 Kc. Opet jsem okusili albanskou pohostinnost.
Stav tachometru 1907 km.

Ctvrtek 28.8.2008

Kazde rano je tezsi a tezsi. Nemuzeme vstat, ale nakonec stejne vstaneme 🙂 Dnes jsme si pred odjezdem z Gjirocasteru prohledli pevnost nad mestem a pak uz uhaneli na recke hranice. Bez problemu odbaveni mirime na jih. Navigace nam ukazala bezproblemovy prujezd horami a dobu jizdy stanovila ne neco pres dve hodiny.
Tankovani – obe GeeSa identicka spotreba, v Lidlu jsme koupili cosi jako chleba a s vyrobky z Hame jsme poobedvali. V Ioannine se zatahlo a zacalo prset. Po 20 minutach jsme navlekli nepromoky abychom je dle Murhyho zakona po 3 kilometrech sundavali. Vsechno je jednou poprve.
Po trech hodinach jizdy byla vzdalenost k cili 1:57 minut.  Igo 8 naprosto zklamalo v reckych horach. Znovu a znovu nas tvrdosijne nutilo odbocit do leva v mistech, kde jsme jeli uzkou silnickou po uboci. Vrcholem bylo, ze ukazalo i krizovatku. Autratak ma na to moc pekny anglicky vyraz 😉  Hory jsou ale moc pekne, vystoupali jsme na Paso Kataro (1668 m/m, teplota 17 °C)  a pak uz jen hodinu klesali do kempu u klasteru Meteora.
Jedna vec nas velmi rozladila. V Albanii je sice na prvni pohled dopravni chaoz, ale ma svou logiku. V Recku panuje naprosta bezohlednost hranicici s hazardem. Bylo naprosto bezne videt jak auto predjizdi kolonu v horskych serpentinach. I motorky vetsinou vsude pousti, ale tady se pokousi nas predjizdet. Vcelku nepochopitelne.
Koupili jsme si stude pivo Mythos a cekame az nam odlehnou usi 😉 Nezabira to, asi si koupime dalsi.

Patek 29.8.2008

Jeste nez zacneme se souhrnem dnesniho dne, musime se vratit ke vcerejsimu veceru. Uz od naseho prijezdu jsme slyseli tlumenou hudbu. Ta postupne nabirala na intenzite a tak nam to nedalo a sli jsme se podivat. Primo naproti kempu prave probihala tradicni recka svatba. Po chvilkovem zevlovani jsme byli pozvani matkou nevesty a uz jsme byli bohate pohosteni. Recke kulinarske speciality ani nedokazeme popsat. Naprosto prezrani ulehame.
Rano nas budi zvony z klasteru. Balime stan, vyhandrkujeme slevu 3 ? za reckou svatbu, ktera zpivala do 3 hodin (vime to presne, sedeli jsme tam) a vyrazime na prohlidku klasteru. Vybirame si ten nejvetsi a parkujeme vedle slovenske dodavky. Po prohlidce nachazime jeste jedno perfektni misto k foceni. Uz tradicni zmatky v navigaci a smerujeme k Soluni. Slunce pali, vubec se nam nechce.
Zastavujeme v horske kantyne a cpeme se suvlaki. Vysilackou dohodneme pauzu na pumpe. Omyl, na dalnici pumpy nejsou. Na mytnici nas hodna pani pousti zadarmo dal. Prijizdime do Solune a zaciname hledat kemp. Najednou na nas rve chlap z Renaultu „Kluci kam jedete?“ za jizdy nas exostravak posila za letiste. Provoz je tady sileny. Motorky jezdi i po chodniku. Hledani je stale bezvysledne, domorodci ale ochotne radi. Nakonec bereme kemp nekde na jihu (rikaji tu Halkidiki).
Stav tachometru 2422 km.
Zatahuje se a lehce poprcha….

Sobota 30.8.2008

Uz vecer jsme s okamzitou platnosti zavedli hodnoceni „znamka panku“. Od te doby je znamka panku skoro vsechno. Ulomena noha bryli, naramek na ruce (ale jen Bormenuv), gumovym pavoukem omotane svetlo, bota popalena vyfukem (ale jen Bormenova) a tak dal. Proste nam uz trosku hrabe, tak si hrajeme.
Pri ranim baleni zjistujeme, ze jsou kufry cim dal „mensi“. Bormen vyprovokoval uklid 😉 Po statni silnici se presouvame do Serres. Pri akreditaci s nami vybehli, ze nejsme novinari. Pri cene 20 ? za stan na noc, poobedvame salatek v centru a znechucene odjizdime do Bulharska. Na hranicich poprve musime sundat helmu 🙂
Prijizdime do Melnika, ale festivalovi hoste obsadili vsechny moznosti noclehu. Hledame dal a v prvnim vetsim meste jsme uspesni. Pijeme pivo Zagorka… Hanko dekujem 🙂
Stav tachometru 2655.

Nedele 31.8.2008

Rano bohate snidame a odjizdime na prohlidku Rislkeho Klastera. Zvedavost nas zavede do rekordni nadmorske vysky cele cesty 1684 m/m. Ofroudek v horach se nam moc libil. Po salatovem obede – to se fsichni divite co 😉 valime po statni na sever. Sem tam kafe, voda. Kilomery neubihaji. Sofii objizdime, i tak to stoji za prd 🙁 Posledni bulharske hory nas vyvezou do 1400 m/m. Serpentiny pekne, povrch desivy. Diry, zaplaty, divny kluzky asfalt. Dojizdime do Montany (ne v USA 🙂 ) a za posledni tygry (Leva) bereme nocleh v jakesi ubytovne.
Stav tachometru 3005.

Utery 2.9.2008

Opoustime Montanu po snidani pred obchodem Billa. O navigaci uz se zminovat nebudeme. Je to porad dokola, nikdy se neshodneme. Dan, Bormen, iGo, Garmin. Kazdy jedeme jinam. Nakonec se nahradni cesta jevi slusne. Provoz minimalni, kvalita cesty slusna. Vidime Dunaj, odbocujeme na vareni kavicky. Sousedni rybar nas prichazi zvedave okouknout. Po chvili se vraci s fotakem. Da se rict, ze krome Recka, jsme jako zviratka v ZOO. Vecer jsme i tak citit 🙂
Rybar foti a my kafickujeme, po chvili nam prinese jako darek tuzku s baterkou. Jsme odzbrojeni jeho bezprostrednosti. Dal valime na Vidin a cesta k nasemu uzasu mizi. Dal je jen Ferry Romania. Prejizdime bulharskou hranicni boudu a dojizdime k rece. Jsme asi ctvrte auto. Na otazku, kdy trajekt odjizdi, jsme dostali odpoved, ze az bude dost masin a z Rumunska, ze nikdo nevi. Po 3 hodinach prijde chlapik prodat listky. Cekali jsme pres poledne. Nalodujeme se a asi za pul hodiny vjizdime do Rumunska. Celnik se Dana ptal, odkud jede. Nechapali jsme proc, kdyz lezeme z reky 🙂
Jedeme na sever, vsude se stavi cesty. Jako v Albanii. Dlouhe kilometry jedeme stavbou. Co rumun, to silnicar… Obedvame kolem 3 na 345 km (tak se ten motorest jmenuje) obycejne jidlo, bez chuti. Snazime se dohnat cas a jedeme co to da smerem Banat. Nejde to. Cesty desive. Jeste za svetla fotime Decebala (bustu ve skale) a stmiva se. Uz po tme hledame odbocku na Eibenthal, ale nedari se. Ani Bigr 🙁 Vitezi rozum a jedeme za kazdou cenu najit nocleh. Pred 10 se jako oaza zjevuje penzion. Nevahame a za 70 igelitu (LEI) kupujeme pokoj. Igelity proto, za maji pruhledne penize a i divne na omak.
Rano jedeme na navstevu do Svate Heleny. Silnice tam nemela vest, ale asfalt je vsude:-(  Otacime a jedeme na Temesvar. Nic, co by stalo za rec, snad jen drimota v polich po nechutnosti z Hame zvane Trencansky parek s fazoli. Bleeeeee! Skutecne varujeme, NEUZIVAT VNITRNE!
Co dal? Zase nas okradl madar s dalnicni znamkou. Tak se snim Dan hadal, bezvysledne. Menime penize asi v seste bance v centru mesta a pak jen relax v kempu. Pokud budou svati chtit, tak se zitra uz jen posuneme po dalnici o 500 km. Mission complete 😉

Streda 3.9.2008

Podarilo se, dnes po 16 hod dorazime domu 🙂