Lehli jsme si na karimatky, zakryli se spacaky jen tak a svorne ztratili vedomi. V 7 rano zacali pranim pekneho dne v 5ti jazicich. A bylo po spanku. Kavicka, voda a cekani. Lefka monotone huci a najednou vidime zemi. Zadostive vyhlizime logarsky prusmyk, ze ktereho jsme byli v roce 2008 tak uneseni. Byl tam 🙂 Nostalgie. Zatoka Palermo, Vlore, Korfu. Jsme prekvapeni, ale jedeme napred do Igoumenitsy. Po 25 hodinach plavby, silenych manevrech v podpalubi, kde se dalo jen stezi protahnout mezi auty, odvazujeme motorky a kazdy v jedne koleji sjizdime z lodi. Posledni zamavani Honzovi a nase lod odplouva na Korfu. Jedna etapa cesty je za nami. Byli jsme zvedavi, nateseni, nedockavi a jsme naplneni zazitky a spokojeni. Rozhodne to stalo zato.
V chaotickem baleni jsme si nevzali na palubu „hygosku“, tak se myjeme na molu. Voda v kanystru ma cca 50°C. Takovy teplo bylo v garazi v podpalubi. I motorky mely ihned po nastartovani na teplomeru jeden dilek, jakoby 10 minut klapaly na miste.
V Italii jsme kesku nenasli (jednu jsme projeli a na druhou nejak nezbyl cas), tak jsme museli „ulovit“ tu reckou. Najit ji nebyl problem, ale v poledne se u ni ve stinu schovavali domorodci. „Jedeme na jidlo a pak se vratime“ a bylo dohodnute. Kureci salat se zalivkou sefa kuchyne byl. No byl proste fantastik 🙂 Ty slunkem provoneny rajcata, ne jak ty oranzovy zmetky u nas. Sama chut. Briska plny a mazeme zpet pro kesku. Zase lidi. Finty, tanecky kolem a Roman uz zaznamenava navstevu.
Loucime se s pristavnim mestem a jen tak plazove, do 50 km/h jedeme k hranicim. Tak, jak to odsuzujeme, jen v tricku a kratasech. Vydrzime to jen par kilometru, pak oblikame aspon bundy. Prijemny to neni, ale co se da delat. Jedeme nejkratsi cestou, pres hory, serpentynami, stoupanim a klesanim. Pekna, pohodlna „kochacka“. Dan si malem „ustlal“ na zelve. Nejak na to nebyl pripraven ze muze po silnici jet i zelva. Chvilku jsme ji mucili a premlouvali at nam zapozuje do objektivu, ale nechtela.
Celnice? Jak se rika 1A. Zadny problemy, zadne zdrzovani. Gjirokaster 24 kilometru…
V hotelu bydli i cesky par. Po vytouzene sprse vyrazime do mesta. Je plne turistu, nevoni tak jak si ho pamatujeme a uplne ztraci ten puvab, ktery se nam tak libil. Vecerime specialitu Gjirokasteru, koule osmazene okorenene ryze, spojene vajickem. Nasi spolubydlici neomylne vybiraji stejny podnik 🙂
Na hlavni ulici si davame kafe a rakiji, ovsem ducha stareho mesta pomale ale jiste tvrde likviduje byznys… Zadni mistni dedecci, popijejici rakiji, ale nagelovani boys v ruzovych trickach. Jsme rozcarovani…
Na hotelu jeste ochutname jupika a pak okamzite usiname.

Patek rano, odpoledne chceme vyjet. V 9 hodin prichazi od Romana sms, ze mu tece olej z praveho valce. Resi to okamzite navstevou Radka Pilare, receneho Pandulak, ktery viko pretesni a vse je v poradku.
Odpoledne snasime bordel na hromadu a s vidinou radoby systemu to nejak vse nacpeme do kufru. Po 18 hodine vyrazime. Na cestu se jeste nacpeme v KFC, kde potkavame spolecneho znameho Marcela. Loucime se a bereme kurz jih. Pred Pohorelicemi se do vysilacky ozve „Taky mi blije pravy valec“. Nejblizsi pumpa, viko dolu, ocistit, nasadit. Unik se snizil, nicmene porad drobne kape. Zvolnujeme a rychlosti pod 100 km/h pokracujeme. Mistelbach, tankovani, prvni RedBull. Olej porad drobne rosi. Pod Vidni prestavka, kava, par slov s polaky na BMW a lezeme do nemoku. Spravna volba. Zacina prset. Ostatne jako tu noc jeste asi 3x. Prijemne to neni, ale jet se v tom da. Pred Gratzem radostne zjistujeme, ze se unik oleje zastavil. Dalsi RedBull. Lovime kesku a jedeme dal. Treti RedBull je pred Vilachem. Obema uz je z toho pekne zle. Prejizdime rakousko-italskou hranici, rozedniva se. Mytnice, bereme si potvrzeni a Dan zjistuje dalsi unik. Tentokrat benzin. Tesneni v rychlospojce se rozhodlo, ze uz tesnit nehodla. Smrad, benzit vsude, nalada nic moc. Elektrikarska paska a jedeme dal. Uchvatne horske masivy kolem rozhani chmury. 20 km pred pristavem v Benatkach sjizdime z dalnice a platime 13,10 ? kazdy. Primo v mytnici Danovi pada motorka. Treti pru..r ten den. Prujezd Benatkami je v pohode a uz vidime pristav. Oba s celisti dole cosi blekotame do vysilacek. Ty giganticke vyletni lode a trajekty nam berou dech. Vyrizujeme papiry a cpeme se do Lefki. Kurtujeme motorky a prevleceni za svihaky v tricku a kratasech opoustime garaze. Naprostou nahodou se seznamujeme s kamionakem Honzou z Lipniku. Slivovicka, pivo a uz nas zve na Ouzo. Sblizujeme se cim dal vic a on nam pujcuje svoji 50% slevovou kartu. Ouzo jeste nekolikrat, gyros a uz jen sladky spanek na vlnach, doprovazeny hucenim lodniho motoru.

Zivi a zdravi jsme po 15 hodinach jizdy prijeli do Benatek a uspesne se nalodili na Lefku Ori. Jsme vycerpani jak senkrovna, krupli jsme Kozliky, vdechli teplyho Jupika a snad behem 25. hodinove plavby zvladneme vypotit podrobnejsi icka…

Necky už odpluly… 😉 😆 😎

Den 8 ? pátek 29.8.2008

Kalambaka ? Nea Kallikratia
307 km

Moc jsme toho nenaspali a už nás budí zvony z klášterů kousek od kempu. Skály jsou úchvatné. Balíme se a těšíme se na prohlídku. Dan ještě s kamennou tváří a naprosto odhodlaně vyjednává slevu za kemp. Důvodem byla ona zmiňovaná svatba: „Hudba a zpěv až do třech do rána a my jsme se vůbec nevyspali! A za to máme platit 18 ?? To teda ne!“ Nakonec získává  slevu 3 ? 😆 . Vysmátí rychle opouštíme kemp, co kdyby se správce dověděl, že jsme na té svatbě pařili až do rána…

Read more »

Den 5 ? úterý 26.8.2008

Durrës ? Qeparo
214 km

Ráno klasicky vstáváme kolem osmé a ještě než opustíme areál, dáváme si dole před hotelem kafíčko. Místní káva je sice, jak se u nás říká, picollo, ale chuťově dokonalá. Eraldo nám účtuje každému 50 ALL (10 Kč) a my vyrážíme směr Vlorë.

Read more »

Den 1 – pátek 22.8.2008

Jedovnice ? Szeged (HUN)
538 km

Z Brna vyjíždíme o půl druhé. Šviháme po dálnici, otáčky držíme mezi 4000 ? 4500, což odpovídá tachometrové rychlosti kolem 140 km/hod. Hranice s Maďarskem překračujeme kolem 15:00. Měníme maďarské forinty, za 70 ? dostáváme 15750 HUF. Hned taky platíme dálniční poplatek. Podle našich informací by měla motorka stát 765 HUF. My platili 4 ? 🙁 . Krátce jsme pokecali s dvojicí mířící do maďarských termálů a uháníme k Budapešti.

Read more »

Patek 22.8.2008

Nasledujici prispevky nejsou rozhodne psany vybrousenou cestinou, tak prosimvas tolerujte chabou stylizaci, vetna spojeni a zpusob vyjadrovani. Kazdy vecer piseme palubni denik, ktery bude jiste trochu ucesanejsi a podrobnejsi. V Albanii nejsou mobilni data, proto mame problem prispevky aktualizovat. Dekujeme.
Odjezd z Brna probehl o pul druhe, sviznym tempem jsme dorazili na hranice s Madarskem kolem 15 hodiny. Vymena bankovek, placeni dalnicnich poplatku a uhanime k Budapesti. Patecni spicka se projevila dvema nehodami, ktere jsme projeli odstavnym pruhem a klickovanim mezi auty. Proste tak, jak se na motorky patri 🙂
Placatym Madarskem jsme proleteli prumerem nad 100 km/hod. Kemp u Szegedu, prasky na spani (velmi dobra slivovicka) a pres 500 km na tachometru.

Read more »

Poslední tři dny před odjezdem. Motorky jsou v podstatě připravený, jen vyměníme olej v motoru, u obou strojů. Klasika MOTOREX Legend 20W50. Kufry jedeme hliníkáče, vzhledem k terénu a možnosti poškození snad ani jiná možnost není. Dan – starší ZEGY, Roman – půjčený – domácí výroba. Honzo dík! 🙂

Horečně se finišuje na itineráři a vypadá to, že poslední verze trasy bude skutečně poslední. Takže SVK – HUN – SRB -MKD – ALB – GRC – BGR – ROM -HUN -SVK. Počet států se sice snížil, ale to je následek čtení cestopisů. Albánie nás jednoznačně nadchla, proto jí hodláme věnovat skoro celý týden. Lehká relaxace v Řecku s přejezdem do Serres, místa konání letošní SIXDAY. Radek sice bude na startu chybět, ale snad přijede jako divák. Toho se trošku bojíme, protože po setkání by zákonitě následoval den střízlivění 😉

V sobotu jsme upevňovali držáky kamery na helmy, motorky a kufry. Jestli budeme mít štěstí, mohl by vyjít filmeček. Záznam bude na kameru EVOLVE, která používá jako médium SD kartu, což se jevilo jako bezpečné řešení. Samozřejmě že Bormen bere svou „vodotěsnou“ MINOLTU, takže by mělo být i dostatek fotek.

Plány nám však nabourává Černá hora, která zakazuje dovoz potravin do země. Upravujeme tedy trasu a snažíme se skloubit pobyt v Albánii s návštěvou jednoho z nejkrásnějších měst řecké Makedonie, Serres. To je totiž dějištěm letošní Šestidení a my bychom rádi využili novinářskou akreditaci.

V každém případě není plán trasy žádné dogma a pravděpodobně ho budeme upravovat podle situace. S jistotou ale víme, že chceme dojet do Albánie a že datum odjezdu je 23. srpna 2008 v 9.00 hod.

Update:

Odjíždíme už v pátek 22. 8. v poledne 😉