Konečně se mi sem zadařilo nahrát pár fotek, takže tadyk…
(jo a k povídání jsem doplnil i mapky s trasou po jednotlivých dnech) 😉

Za sebe můžu říct, že se mě výlet líbil a náramně jsem si to užil, myslím si, že kdo si Alpy neprojede tak nemůže pochopit o čem to je a co je na fotkách.
Pokud se někdo chystá na trip, tak doporučuji cestu jak jsme to udělali my, 1 den to zatáhnout až do Itálie a pak si tam projíždět ty passa, ne jak to dělají někteří, že jezdí po vedlejších silnicích a než dojedou do italských Alp, tak mají za sebou už 2 dny po silnicích v Rakousku a pak teprve jezdí tam, sice Rakousko je proslulé krásnými silnicemi, ale zase ten pocit ze zdolávání nejvyšších kopců v Itálii je prostě nepopsatelný.

Jinak co dodat k našemu samotnému tripu. Naštěstí vyšlo počasí, což je nejdůležitější, tak jsme si mohli užít pohledy na vrcholky a pohoří, užít si jízdu na suché pěkné vozovce a přespávat v kempech. Co se týče kempů, tak mohu doporučit, jsou čisté, pěkné a vybavené vším co je potřeba. Silnice jsou pěkné, řidiči aut jsou k motorářům ohleduplní, ale i tak člověk musí být opatrný občas se stane, že se ze zatáčky vyřítí nějaký divočák na motorce, který jede skoro v protisměru, nebo dávat pozor ve vracečkách, kde je možnost potkání zájezdního autobusu, který to jinak než protisměrem nevytočí. Co se týče místní komunity, tak jsou vstřícní a naštěstí se na zastávkách ?nekrade? když člověk zapomene něco ležet na motorce, nebo dokonce nechá klíče v zapalování a v klidu si jde nakupovat?
Co říci na závěr…

VŠEM DOPORUČUJI NAVŠTÍVIT ZDEJŠÍ KONČINY A UŽÍT SI CO MY…

Noc byla klasicka, stanova. Jeden rozdil byl, v teplote. Mysli si, ze padl rekord : 5,7 °C po sedme hodine ranni. Kosa nijak hroziva, ale stan je jako po desti.
Spali jsme v tesnem udoli, asi 5 kilaku pod Bormiem, kam slunicko zabloudi snad jen v poledne. Jedno zjisteni mame, uroven kempu nam klesa. Tady uz chtějí 1 ? za teplou sprchu.
Budime se po 7 hod. a pozdeji zjistujeme, ze je to jen dobre. Uz v 8:20 sedime na motorkach a pomalu zahrivame zmrzle stroje. Rika se ?Devata rozhodne?. Tou dobou zastavujeme na vrcholu tripu – Passo Stelvio (2757m). Nejsem si jisty, ale v moc vys se v Evrope na motorce vyjet neda. Je to ale ?Matejska pout?, treba proti malemu rodinnemu hotylku na Passo Gavia. Samej stankar, motorek pribyva kazdou minutu. Ale je to jedine místo, kde se da lyzovat celorocne. Potvrzuje to devce, které klasicky ohakle maze k lanovce s prknem v ruce. Sjizdime ?provarenou? stranou dolu a nestihame pocitat cyklisty. Masochisti. A pribyvaji. Fuj ?
Prejizdime do Merana a rozhodujeme se, kam dal. Je presne poledne. Vyhralo Passo Giovo (Jaufnpass 2094m) a ani nevim proc. Kazdopadne je to poslední sedlo s nadmorskou vyskou přes 2 000m. Ty tak nejak uz povazujeme za etalon poradneho sedla. Rozmarilost? Jasne. Fakt jsme jich prejeli dost, mozna deset. Sbirali, nebo spis kupovali, jsme nalepky sedel. Nemeli je zdaleka vsude, ale pet mame urcite. Ted o tom premyslim, nemeli je na vsech 3 sedlech u Laga, na Gaviu a na Giovu taky ne? Takze deset jich bylo.
Kolem druhe prekracujeme hranici do Rakouska, jako mastnaci, po brenerske dalnici. Vecerni plan znel jasne, podle casu prujezdu sedel bud kemp v Rakousku, nebo max. okoli Lipna.
Vite jak to dopadlo? Vy co me znate, vite. Tentokrat to nebylo z moji hlavy. Lukas sam zahlasil, ze mame dobrej cas a ze by to ? popotáhnul?. Nebyl jsem proti. A proto jsem 21:35 pristal u domu.
Faktem zustava, ze cesta utikala, jeli jsme mezi 140 a 150, da se rict nonstop (vyjma omezeni a prestavek na cigaro a tankovani). Ja ujel 835 km za 10 hod a 1 minutu. Od rana.
Postel je postel. A ted tady sedim, v hlave mi huci jak v ulu a nechce se mi spat. Proto pisu.
Samosebou dodame nejaky obrazky. Prekvapive tam budou kopce, silnice a motorky.Taky tomu dame asi nejakou formu shrnuti (doporuceni, mista, ceny apod.)