Zvlast, kdyz se na ni clovek pokousi spolehnout. Pod vlivem konzumace Luza, kdy nam kluci pujcili bez jakychkoliv okolku nejen mapu Durmitoru, ale i cele Cerne Hory a doporucili kemp, vyrazime. Rano pri baleni zjistujeme nedostatek plynu, nikoliv bio, toho je dostek porad, ale propan butanu. Pitrs mel pravdu, benzin vozis stale s sebou.
Cesta: stoupani od more nahoru, celkem fajn, ale zatacek jsme si uzili uz davno. Skadarske jezero, voda … Podgorica, tranzit mestem absolutne nezazivny. Apropo, v zajmu civilizace se nekolikrat pokousime vybrat prachy z bankomatu a to nekolika kartami. Marne. Az Roman ziskava Jackpot a prachy vylezou. K vyberu nas donutila zmena planu a fakt, ze se nedalo platit na pumpe kartou. Cert vem, ze si neuvaris, ale nenatankujes-li, nevrcis, potazmo nehybes se vpred. Plynovou bombu nemaji nikde.
S magorama na cestach se suneme na Kolasin. Nablizka na Zabljak a davame si obed. Roman vrci, biftek mu neleze. Nic prekvapiveho to skutecne neni. A uz lezeme do 1557mnm. Vyhledy zahaneji poobedove chmury a trosku poprcha. Prijizdime do Zabljaku a podle vizitky nachazime kemp u Misa. Je to „horsi“, nez jsme cekali, okamzite dostavame vybornou kavu z djezvy a panaka rakie. Stavime „sator“, resime veci budouci a nemuzem si nevsimnout jedine motorky v kempu. Je to polska Supertenere. Sjizdime do Zabljaku naplnit briska a kdyz jsme v nejlepsim, kolem prochazi polak a doporucuje nam kemp u Misa 🙂
Vecer likvidujeme Luzo a jde nam to neskutecne dobre, protoze teplota dramaticky klesa. Rekord je zaznamenan po 22 hodine, 5,9°C. Uz nemame co by jsme oblikli, tak lezeme do spacaku. Rano je uz teplo, kolem 9°C. Balime, platime „hrisnych“ 7? a dostavame dalsi kafe na rozloucenou. Pred tankovanim jeste zajizdime na vyhlidce v Curovaci a pak uz projizdime napric Durmitorem. Vyhlidky, sedla, udoli, zatacky, kravy, ovce, kozy – nadhera. Skoro jako Alpy, jem lidi malo, penize nikdo nechtel a slunicko svitilo. Pod horama logujeme krabku (jako prvni nalezci) a obedvame famozni cevabcici a grilovane papriky (na ovci hlavu jsme zrovna nemeli chut). Asi milionem serpentin klesame do udoli smaragdove zelene reky Pivy, projizdime mnoha tunely a v nekterych jsou dokonce krizovatky. V Niksici uhybame k hranicim s Bosnou. Mezi hranicemi Cerne hory a Bosny obdivujeme dalsi nadherny vyhled do kanonu. V Trebinje na rondlu musime kouknout do mapy, kolem projizdejici drak na R1 nam ihned vysvetluje cestu. Dalsi hranice, vjizdime do Chorvatska a hrnem to na Dubrovnik.
Navigace nas neomylne vede do nejdrazsiho kempu na svete. Nebudema Vam rikat kolik, ale HAFO 🙁 Tak jsme se aspon nekolikrat sprchovali v teple vode. AUTOBUSEM, ano ctete spravne! (mame dukazni foto), jedeme na navstevu stareho Dubrovniku. Draho, davy lidi, srumec… Kupujeme chleba a AUTOBUSEM 🙂 jedeme zpet. Luzo to jisti a 2l Karlovacko k tomu. Nadaveme, pohorsujeme se a v tom jiskrna cestina. Kolemjdouci mlady parek hledajici misto na stan resil nejake osobni neshody. Stan staveli potme, hbite jim pujcujeme celovku a ve finale je napajime Luzem. Stan nakonec vztycili, ale nad mapami diskutujeme dlouho do noci.
Jeste na vysvetlenou: Ac byla v Cerne Hore ruzna skala datoveho pripojeni, tak nam se nedarilo, proto z Durmitoru ani hlaska.
Civilizace, kdyz ji potrebujete, naprosto zklamala. Civilizace, kdyz ji nepotrebujete, je ji vsude po..kot. Jsme v Chorvatsku, baste ceskeho turisty. Nadsene clanky asi vjezdem do teto zeme konci …
A proto uryvek z pohadky Silene smutna princezna “ V zajmu civilizace“ 😉